Zjistěte Svůj Počet Andělů

Když tě odstrčím, tehdy tě nejvíc potřebuji

Když tě odstrčím, tehdy tě nejvíc potřebuji. Nesnažím se být zlý nebo tak něco, jen potřebuji trochu prostoru. Prosím, neberte to osobně.


Mám opravdu hrozný zvyk odstrkovat od sebe všechny, na kterých mi záleží, když je ve skutečnosti nejvíc potřebuji – vždycky jsem to tak dělala a jsem si jistá, že nejsem jediná. Je to sebedestruktivní a protiintuitivní nutkání, já vím. Co nevím, je důvod, proč to dělám. Vím, že je těžké se s tím vypořádat, ale pokud proti tobě bojuji a odtlačuji tě, tehdy tě potřebuji na své straně a blízko sebe víc než kdy jindy.

Je to občas pasivně-agresivní druh věcí.

„Občas“ zní jako záměrné podcenění, ale ne vždy se jedná o pasivně-agresivní trik. Přesto je nečestné předstírat, že touha odejít, i když tě v tu chvíli potřebuji, není záměrná. Není to tak, že bych hrál hry mysli, ne záměrně (alespoň ne obvykle), ale předpokládám, že v tom je určitý prvek, protože…

Není to fér, ale někdy chci, abys mě pronásledoval.

Zamotat se do mého vlastního headspace je nepořádek. Proč potřebuji, abys mě pronásledoval? Proč ti prostě nemůžu říct, že tě potřebuji? Někdy je potřeba cítit se opečovávaná a rozmazlovaná a jindy je to proto, že potřebuji, abyste za to také bojovali. Vím, že to není fér, vím, že je to iracionální, ale někdy se mysl zhroutí a srdce se celé zamotá do pocitů.

Těžko se nechávám být zranitelný.

I s lidmi, ke kterým mám nejblíž, je někdy nevysvětlitelně těžké se otevřít ukázat moje zranitelnosti . Je tu strach z odmítnutí, zesměšnění a odsouzení. Vím to lépe, vím, že ty víš, že to vím lépe, ale vědomí mi vždy nezabrání v tom, abych se tak cítil. Bojuji s tím tak často, jak jen to jde, ale někdy se nedokážu zastavit, abych mezi nás nepostavil zeď.


Není pochyb o tom, že jde o obranný mechanismus.

To je podcenění tak obrovské, že je to k smíchu. Odstrkování lidí je samozřejmě obranný mechanismus. Odstrčte někoho a nemůžete ho zklamat. Nemůžete je zklamat. Nemohou vás soudit.

Neustále se obávám, že budu otravný.

To se vztahuje na každou oblast mého života až do bodu, kdy je to na hranici hlouposti. Dokonce se obávám, že nejdřív napíšu svým přátelům, protože je nechci obtěžovat. To platí i pro žádost o pomoc – o ucho, rameno nebo bezpečné místo.


>