Nevím, jestli tě chci políbit nebo zabít

Jste frustrující jako peklo. Jednoho dne budete jednat jedním směrem a další den budete jednat úplně jinak. Proto nemohu přijít na to, co k tobě cítím. Nevím, jestli tě chci políbit nebo zabít.

Nemáte žádný smysl.

Jednoho dne se chováš, jako bys byl ve mně svými nekonečnými texty a lichotivými komplimenty. Následujícího dne mi pak už ani nevrátíte telefonní hovory, ani se mi nelíbí mé stavy. Pořád mi vysíláš smíšené signály, a proto tě chci v jednu vteřinu políbit a v vteřinu tě zabít.

Máme hodně historie.

To je dobrá i špatná věc. Existuje spousta vzpomínek, díky nimž mi chce padnout kalhoty, ale jsou i vzpomínky, kvůli kterým se mi chce udeřit hlavou.

Rozčilují mě podivné věci.

Přál bych si, abych to neudělal, ale někdy se mi líbí, když se chováš nafoukaně nebo tvrdě hraješ. Jistě, díky tvému ​​nadřazenému postoji tě chci zabít, ale také mě to podivně podněcuje. Na vaší důvěře je něco, co mě rozvíjí.

Nejsi pro mě dobrý.

Vím, že si zasloužím lepší, a proto chci políbit tvůj pevný zadek na rozloučenou. Samozřejmě, že jste super sexy a zábavní, že jste kolem, takže pořád odkládám naše nevyhnutelné sbohem. Mám něco pro špatné chlapce, a proto střídavě chci tě políbit a zabít.

Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice.

Nemůžu vystát některé z věcí, které děláš, ale proč by mě to vůbec zajímalo, pokud bych tě neměl rád? Evidentně k tobě mám nějaké city. Proto se nemůžu zastavit, abych nepřemýšlel o tom, že tě políbím, i když jsi jako douchebag.