Na první pohled jsem nevěřil v lásku, dokud se mi to nestalo

Kdykoli se mnou lidé mluvili o tom, jak se na první pohled zamilovali do svých partnerů, část mě si vždy myslela: „Ano, dobře. Myslíš chtíč na první pohled.' Pak jsem jednoho dne musel sníst slova, když se mi to stalo. Takto to šlo dolů.

Viděl jsem ho z dálky.

Šel jsem s kamarádem a všiml jsem si opravdu roztomilého, zajímavého chlapa, jak sedí u stolu v restauraci. Nevím, bylo na něm jen něco, k čemu jsem cítil velkou přitažlivost. Řekl jsem svému příteli: „Chci tam toho chlápka jít pozdravit.“ Vyzvala mě, abych využila den (a toho chlapa), ale byl jsem příliš plachý. Bál jsem se, že ho už nikdy neuvidím, ale vesmír měl v plánu jiné plány.

O několik let později jsme se znovu viděli.

Začali jsme chatovat na a seznamovací aplikace , ale netušil jsem, že je to stejný člověk, jaké jsem viděl před lety! Změnil brýle a já jsem to počáteční spojení neudělal. Stále na něm však bylo něco, co mě opravdu zaujalo, takže když se zeptal, jestli bych se s ním rád setkal na kávě, řekl jsem ano.

Ten první dojem mě odfoukl.

Když jsem se přiblížil, už seděl v restauraci. Když mě viděl, vstal a málem jsem spadl, když se mnou oční kontaktoval. Byl atraktivní a měl jsem ho rád, ale bylo tu ještě něco jiného.

Bylo to, jako bychom se poznali už věky.

Vím, že to zní jako totální klišé, ale je to pravda! Připadalo mi, jako bych se s ním měl setkat a bylo příjemné sedět s ním a užívat si chatu u kávy. To neznamená, že jsem nebyl nervózní - srdce mi bušilo a v žaludku jsem měl motýly - ale za úzkostí prvního rande byla útěcha.

V polovině rande mě to zasáhlo.

Poslouchal jsem, jak mluví, ale část mě přemýšlela: „Neznám toho chlapa?“ Nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem ho už viděl. Pak jsem si uvědomil, že je to pravděpodobně ten chlap, kterého jsem toho dne před lety viděl. Zeptal jsem se ho na to a on potvrdil, že to byl on. Whoa!